Vítězný oblouk

Abychom byli u Arc de Triomphe v 18:30, začínáme krátce před polednem na Place de la Concorde a přes Jardin de Champs Élysées míříme na oběd. Vybrali jsme si Bistro 25 na východním konci obrovské nákupní třídy. U talíře plného výborného Steak au poivre a Rigatoni se už těšíme na nákupní dobrodružství na slavné Avenue des Champs-Élysées. Dezert tentokrát vynecháme, protože místo něj si určitě dáme Macarons v Ladurée.

Avenue des Champs-Élysées splní skoro každé nákupní přání. Můj rozpočet bohužel nestačí na mnoho luxusních obchodů, jako jsou Louis Vuitton, Gucci nebo Yves Saint Laurent, ale je tu i spousta značek prêt-à-porter, třeba Zara, Sephora a H&M, ze kterých se mi rozbuší srdce. Na této třídě bych dokázala strávit hodiny. Nejen nakupováním, ale také kvůli umění a kultuře, restauracím a barům i večerní zábavě. Pokud se chceš o Avenue des Champs-Élysées dozvědět víc, navštiv naši stránku věnovanou tomuto místu.

Z Rond-Point u Avenue des Champs-Élysées máme působivý výhled na Arc de Triomphe. Odtud pořizujeme první fotky našeho cíle. Když dorazíme k velkému kruhovému objezdu, projdeme podzemní chodbou, abychom se dostali k Arc de Triomphe. Pod obloukem leží hrob Neznámého vojína, kde se plamen každý den v 18:30 znovu zapaluje. Když vzhlédneš, uprostřed oblouku objevíš kameru, která posílá živý obraz do Muzea Arc de Triomphe. Když se rozhlédneme kolem, vynikne jedna věc: jména padlých zdobí téměř celou vnější fasádu Arc de Triomphe. A další hezký detail je, že odsud znovu vidíme Eiffelova věž. Naštěstí jsme si koupili vstupenky předem a můžeme přeskočit dlouhé fronty, abychom vyšli po schodech nahoru.

Vzhůru nás vedou točitá schodiště. Celkem musíme vystoupat 284 schodů, než konečně dorazíme nahoru. Cestou zažívají všichni návštěvníci totéž: funíme a potíme se. Po cestě jsou ale malé výklenky, kde si můžeš odpočinout, aniž bys brzdil ostatní. Po první části, která tvoří asi tři čtvrtiny schodů, je i malé místo k sezení. Výtah, určený jen pro návštěvníky, kteří ho potřebují, tě doveze také sem. V tomto mezipatře je muzeum, které na obrazovce ukazuje živý obraz z malé kamery, které jsme si všimli dole. Další obrazovky a tabule podávají informace o Arc de Triomphe a o památkách viditelných shora, francouzsky a anglicky. Můžeš si tu také koupit bankovky a mince jako suvenýr. My chceme rychle dál a stoupáme po posledních schodech, abychom konečně viděli Paříž shora. Po několika dalších stupních jsme skoro nahoře. Uvnitř je ještě obchod se suvenýry, další místa k sezení a připomínka Neznámého vojína a válek.

Po posledních schodech konečně dorazíme nahoru na terasu. Po námaze příjemně ochladí vítr, který tu fouká. Jakmile vystoupíme na poslední schod, přivítá nás dlouho očekávaný výhled na Paříž. Tady se musíš rozhodnout, kterým směrem a podél které z 12 alejí se podíváš nejdřív. Na západ podél Avenue de la Grande Armée v dálce uvidíš čtvrť La Défense a Grande Arche. Přímo naproti leží Avenue des Champs-Élysées, na jejímž konci zahlédneme Palác Louvre. Na jihu panoramatu Paříže dominuje Eiffelova věž. Na jihovýchodě vidíme Musée de l'Armée. Pokud si během návštěvy nejsi jistý, kam se právě díváš, pomohou ti tabule s označením budov a ulic. Fascinující je i pohled shora na velký kruhový objezd, kde si nespočet aut hledá cestu v dopravním systému, který je pro mě nevysvětlitelný a dost chaotický.

Mnozí si myslí, že po výstupu na Eiffelova věž už Arc de Triomphe navštěvovat nemusí. Já s tím rozhodně nesouhlasím. Dvanáct alejí, které od monumentu vycházejí, a výhledy z něj jsou opravdu výjimečné. Po tolika krocích po Avenue des Champs-Élysées a 284 schodech mám unavené nohy. Náš den ale ještě nekončí, protože mě přítel překvapí rezervací v Le Fouquet, jedné z nejznámějších restaurací na Avenue des Champs-Élysées, a vstupenkami na kabaret v Crazy Horse. Vychutnáme si jídlo, užijeme si večer a pozdě v noci padneme do pohodlné hotelové postele. Udělej to jako my a spoj Avenue des Champs-Élysées s návštěvou Arc de Triomphe. Svoje možnosti vstupenek najdeš tady na TicketLens.

V roce 1806 Napoleon Bonaparte nařídil stavbu Arc de Triomphe, aby oslavil slavná vítězství svých armád. Oblouk měl být symbolem síly a slávy Francie. Architekt Jean Chalgrin navrhl monument v neoklasicistním stylu inspirovaném římskými triumfálními oblouky.

Stavba začala v roce 1806, ale táhla se mnoho let. Kvůli pádu Napoleona a politickým nepokojům té doby byly práce několikrát přerušeny. Teprve v roce 1836, za vlády krále Louis-Philippa, byl oblouk konečně dokončen. Během této doby se odpovědní architekti několikrát změnili, ale původní Chalgrinův návrh zůstal z velké části zachován.

Arc de Triomphe vzdává hold francouzským armádám, které bojovaly během revoluce a napoleonských válek. Pod obloukem leží hrob Neznámého vojína, který od roku 1921 připomíná vojáky padlé v první světové válce. Věčný plamen, každý den znovu zažehnutý, symbolizuje památku padlých vojáků a trvalou připomínku jejich odvahy a oběti.

V průběhu let byl Arc de Triomphe místem mnoha historických událostí. V roce 1919 pochodovala spojenecká vojska pod obloukem na oslavu konce první světové války. V roce 1944 se zde konala přehlídka k osvobození Paříže během druhé světové války. Arc de Triomphe zůstává dodnes ústředním místem národních oslav, například 14. července, každoročního dne připomínky a francouzského státního svátku.

Arc de Triomphe nepůsobí jen svou velikostí, ale také bohatou výzdobou. Čtyři hlavní sochařské skupiny na pilířích představují významné okamžiky Francouzské revoluce a napoleonských válek: „Le Départ des volontaires“ (odchod dobrovolníků), známý také jako „La Marseillaise“, „Le Triomphe“ (Triumf), „La Résistance“ (Odpor) a „La Paix“ (Mír). Na vnitřních zdech jsou vyryta jména 660 generálů a názvy mnoha bitev.

Dnes je Arc de Triomphe symbolem jednoty a národní hrdosti Francie. Každoročně přitahuje miliony návštěvníků, kteří si užívají výhled z jeho plošiny a noří se do francouzských dějin. Triumfální oblouk zůstává svědectvím o statečných ženách a mužích, kteří bojovali za svou zemi, a je zásadním symbolem trvalé francouzské identity.

V září 2021 byl pařížský Arc de Triomphe zabalen v rámci posmrtného uměleckého projektu zesnulé umělecké dvojice Christo a Jeanne-Claude. Monument byl celý pokryt 25 000 m² stříbřitě modré látky svázané 3 000 m červeného lana. Tato velkolepá instalace splnila dlouholetý sen uměleckého páru, který se proslavil podobnými projekty, například zabalením Budova Říšského sněmu v Berlíně. Dočasná umělecká akce, která trvala více než dva týdny, přilákala mnoho návštěvníků a vyvolala úvahy o vztahu mezi uměním, prostorem a veřejným dědictvím. Připomněla, že v davu u velkých projektů Christa a Jeanne-Claude není nic hrozivého. Naopak: monumentální díla vyzařují klid. Stříbřité plachty zjemnily strohost obrovské oficiální architektury.

V souvislosti s olympijskými a paralympijskými hrami 2024 v Paříži se u Arc de Triomphe odehrály významné akce a speciální výstavy. Výrazným momentem byla první instalace tří paralympijských Agitos na Arc de Triomphe. Tento symbol byl poprvé představen v hostitelském městě před olympijskými hrami a měl upozornit na nadcházející paralympijské hry. Instalace Agitos zůstala na místě až do konce her. Olympijské kruhy byly umístěny na Eiffelova věž.
Dne 15. července 2024 prošel olympijský oheň přes Place Charles-de-Gaulle-Étoile.