Od císařského loveckého revíru k veřejnému odpočinku
Po staletí byl Prater císařským loveckým revírem. To se změnilo v roce 1766, kdy ho císař Josef II. otevřel veřejnosti a umožnil vznik hostinců a zábavních podniků. Toto rozhodnutí vysvětluje park dodnes: není to dokonale upravený pohlednicový trávník, ale demokratické místo na svačinu, procházku, flirtování, jízdu na kole a velmi příjemně ztracené odpoledne.
Světová výstava, obří kolo a obnova
Světová výstava roku 1873 dala
Prateru monumentální scénu a na konci 19. století podívaná ještě zesílila. V roce 1895 tu otevřelo
Venice in Vienna a v roce 1897 dorazilo
Vídeňské obří kolo. Oblast byla za druhé světové války těžce poškozena a po roce 1945 obnovena, proto
Prater dodnes působí jako místo, které přežilo, přizpůsobilo se a přesto dál baví.
Zelený Prater za neony
Jakmile odejdeš od jasných nápisů, otevře se druhá polovina parku. Grüner Prater pokrývá asi 3,27 milionu m² a kaštany lemovaná Hauptallee, poprvé vytyčená v roce 1538, vede zhruba 4,5 km od Pratersternu k Lusthaus. Pokud ti po atrakcích klesne energie, právě tady se návštěva změní z hlučné zábavy v hluboký výdech.
Proč se lidé vracejí
Prater funguje pro velmi rozdílné nálady. Páry láká soumrak, světla a silueta obřího kola; rodiny využívají louky, rytmus hřišť a nostalgickou Liliputbahn; opakovaní návštěvníci přicházejí běhat, projet si cyklookruh nebo se prostě cítit víc místně než turisticky. Jen málo velkoměstských parků ti dá tolik verzí jednoho odpoledne.