Vídeňské obří kolo

Historie Vídeňského obřího kola začíná v roce 1897, kdy bylo postaveno k oslavě 50. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Obří kolo tvoří dva stejné, nad sebou umístěné půlkruhy, které představují most. V té době byl projekt považován za neuvěřitelně riskantní a schválen byl až poté, co dvorní rada Ing. Johann Brick z Technické univerzity ve Vídni předložil své výpočty městskému stavebnímu úřadu. První pohyb obřího kola proběhl 25. června 1897, aby se horní část spustila dolů a mohly se tam dokončit stavební práce. Oficiální slavnostní otevření se konalo před mnoha návštěvníky 3. července 1897. Jízdu si však pravděpodobně mohlo dovolit jen málo lidí, protože stála 8 zlatých. Pro srovnání: úředník vydělával asi 30 zlatých měsíčně.

Po první světové válce koupil Eduard Steiner obří kolo v roce 1919 a původně ho chtěl zbourat. Kvůli nedostatku peněz však povolení k demolici nikdy nevyužil.

V roce 1938 nacisté arizovali majetek Eduarda Steinera a obří kolo prohlásili za památkově chráněné (nacistický termín „arizace“ označuje proces vyvlastňování majetku Židů). Během druhé světové války ho požár téměř zničil. Zůstala stát jen ocelová konstrukce. Protože se předpokládalo, že konstrukce už není po poškození tak bezpečná jako dřív, při rekonstrukci v roce 1945 byla znovu zavěšena jen polovina kabin, tedy 15 místo 30. Kvůli nedostatku peněz měly také jen 4 okna na každé straně místo 6.

1. května 2002 bylo otevřeno Panoramamuseum. Osm zrekonstruovaných kabin vypráví příběh Prátru během cesty časem.

V roce 2016 bylo ruské kolo vybaveno 15 novými kabinami postavenými podle původních plánů. Ty mají znovu 6 oken na každé straně.

V polovině března 2020 se Vídeňské obří kolo zastavilo poprvé po 73 letech. Pandemie koronaviru nezastavila jen Vídeňské obří kolo, ale celý svět. Radostné znovuotevření vídeňským starostou Michaelem Ludwigem proběhlo 29. května 2020 a symbolizovalo probuzení Vídně po pandemii.

V roce 2022 byla otevřena Platform 9, skleněná konstrukce mezi dvěma kabinami, na kterou lze vstoupit. Návštěvníci jsou jištěni lanem a užívají si nepopsatelný výhled na Vídeň, včetně dávky adrenalinu.

Na vídeňský Prátr je nejlepší vyhradit si půl dne. Moje nejoblíbenější doba na atrakce je za soumraku nebo po západu slunce, ale tohle rozhodnutí je jen na tobě.

Na můj den v Prátru vyrážíme kolem 15:00 v příjemně teplém zářijovém dni. Před večerem a po několika vídeňských zajímavostech si zasloužíme pauzu v zeleni. Prátrský park zabírá 6 milionů m². Louky, lesy a vodní plochy utvářejí krajinu přímo ve 2. vídeňském obvodu. V horkých dnech nabízí 4,5 km dlouhá hlavní alej vodní mlhu, která tě ochladí a skvěle se hodí na pauzu s dobrou knihou na zelených plochách. Po odpočinku míříme k Wurstelprateru.

Tady začínáme posilněním. Miluju churros a cesta do Prátru mi udělala hlad. Slunce pomalu zapadá, je čas na první atrakci. Jsem milovnice adrenalinu, takže moje cesta vede k Volare, létající horské dráze. Ležíš na břiše a řítíš se po 420 m trati hlavou napřed.

Během mojí jízdy na horské dráze si ostatní pořídili trochu vodičky na mušku, tedy pivo, a vyzvali mě na střelecký souboj. U jedné z mnoha střelnic znovu dokazuji, že zůstanu neporaženou šampionkou, a vyhrávám sázku. Za trest pro moje přátele a k mojí radosti jdeme na nejdivočejší horskou dráhu Prátru, Olympia Looping, a necháme se vystřelit přes 5 loopingů rychlostí 80 km/h.

Před večeří také procházíme kolem Geisterbahn (strašidelný dům). Strašidelné domy mě hrozně děsí, ale kvůli svému FOMO (fear of missing out, strach, že o něco přijdu) nedokážu zůstat venku. Po leknutí míříme do Schweizerhaus. Tady dostaneš slavnou Stelze (vepřové koleno) a obrovské sklenice piva. My ale chceme trochu ušetřit, a tak jdeme do o něco levnější, ale stejně dobré restaurace Englischer Reiter.

Po posilnění Wiener Schnitzel a dalšími dobrotami odcházíme z restaurace; slunce už úplně zapadlo. Prátr se rozzáří spoustou blikajících barevných světel. Jako dezert si dopřejeme cukrovou vatu a vydáme se k Vídeňskému obřímu kolu. V noční záři je jízda ještě krásnější než ve dne. Fronta byla dlouhá celý den a všichni jsou rádi, že jsem vstupenky rezervovala už předem. Kabiny se pomalu zvedají do nejvyššího bodu ve výšce 64,7 m. Odtud se díváme na Prátr a Vídeň. Nahoře si společně vychutnáme krásný okamžik nad střechami Vídně, než se s Prátrem rozloučíme.