Vznik operního domu - na ochranu císaře
Myšlenka postavit nový operní dům sahá k pokusu o atentát na Napoleona III. a jeho manželku 14. ledna 1858 v bývalé opeře poblíž dnešní Opéra Garnier. Po tomto incidentu si přál nechat vybudovat operu, která by mu umožnila bezpečný přístup k večerní společenské události. Na tehdejší dobu byl neobvyklý i způsob výběru architekta budovy. Císař vyhlásil velkou soutěž, do níž se zapojilo 171 stavitelů.
Dosud neznámý architekt
Příspěvky do soutěže byly anonymizované, a tak byl vybrán mladý stavitel a architekt Charles Garnier, který předtím postavil pouze činžovní dům. Jeho okázalé představy šly ruku v ruce s plánovanou přestavbou města Paříže. Aby bylo možné velký projekt uskutečnit a posílit jeho účinek, byly dokonce zbourány domy, aby vznikla široká přístupová třída Avenue de l'Opéra. Přidělený stavební pozemek také nevyhnutelně určil skladbu budovy; Garnier se rozhodl pro symetrické řešení. Jeden ze dvou bočních pavilonů sloužil 200 vysoce postaveným předplatitelům lóží, druhý symetrii narušoval a měl sloužit císaři, který by mohl do lóže vstoupit nepozorovaně.
Velké schodiště opery | Foto: Unsplash, Laila Gebhard Složitá výstavba
Výstavba Opéra Garnier začala v roce 1860, ale brzy se ukázalo, že ji kvůli vysoké hladině podzemní vody budou provázet potíže. Projekt se zastavil také kvůli prusko-francouzské válce a budova nějakou dobu sloužila dokonce jako sklad potravin. Když v roce 1873 vypukl požár v tehdejším operním domě, bylo rozhodnuto, že Opéra Garnier musí být dokončena. Po 15 letech výstavby mohla být opera konečně otevřena. Napoleon III. ji však nikdy neviděl, protože byl během války vyhnán ze země a až do své smrti v roce 1873 zůstal v zahraničí.
Schodiště opery | Foto: Unsplash, Caleb Maxwell Opera v číslech
Opéra Garnier byla slavnostně otevřena v roce 1875 a kdysi byla největší divadelní budovou na světě, dokud ji v roce 1989 nepřekonala Opéra Bastille. Celková plocha opery činí 11 237 m² a kvůli průběhu nových ulic působí výrazně menší. Do velkolepého sálu se vejde 1900 diváků. Na jevišti může současně vystoupit až 450 umělců. Jevištní technika je překvapivě vyspělá: mohou zde vznikat a mizet kulisy vysoké 15 metrů. Zvláštností Opéra Garnier je také přizpůsobitelnost jeviště, které lze pro velké scény prodloužit. Tento skrytý prostor se dříve používal jako taneční sál a dnes slouží převážně jako zkušebna.
Garnierův smysl pro detail
Neobarokní styl a luxusní výzdoba byly součástí programu už při stavbě opery. Impozantní rozsah Garnierových plánů je patrný už při vstupu: velkorysé schodiště, Grand Foyer nebo kruhový Salon du Glacier tě vybízejí k obdivu. Během návštěvy opery se diváci stávali aktéry - vidět a být viděn bylo zdejším heslem. Prostorný hledištní sál je také bohatě zdobený; zlaté plátky, červený satén a samet vytvářejí působivou souhru. Korunou sálu je osmitunový lustr.
Nádherné Grand Foyer
Bohaté zlaté zdobení, barevná stropní freska a opulentní lustry dělají z Grand Foyer pravděpodobně nejhonosnější místnost v Opéra Garnier. Tento prostor se využíval hlavně o přestávkách a na konci představení. Odtud se dostaneš také na balkon, odkud je krásný výhled na Paříž. Na obou koncích foyer se nacházejí hřejivě zdobený Salon du Soleil a chladně působící Salon de la Lune. Původně měl Salon du Soleil sloužit jako předsálí kuřáckého salonu, ale ve spěchu před dokončením dekoratér oba salony prohodil, takže Salon de la Lune nakonec sloužil ke konzumaci sorbetu.
Stropní malba od Marca Chagalla | Foto: Unsplash, Mahdi Samadzad Nová stropní malba
Zvláštností hlediště je především stropní malba o ploše 220 m² od Marca Chagalla z roku 1964, která měla prostoru dodat modernější styl. Původní stropní malba nebyla přemalována, ale stále se nachází za novým plátnem. Dílo má představovat "Hymnus na hudbu" a spojuje více než tucet nejznámějších oper a skladatelů západního světa, například Kouzelnou flétnu od Mozarta nebo Ptáka Ohniváka od Igora Stravinského. Syté barvy a kruhový tvar fresky dodávají malbě pohyb a harmonii.
Lóže opery | Foto: Unsplash, Gio Almonte Fantom opery
Už zmíněný mýtus o fantomovi, který měl v opeře žít, vznikl z děsivých zvuků z podzemí vnímaných během prvních představení a z nehody s lustrem, při níž zahynula vrátná. Legendu o fantomovi opery posílila také existující nádrž na podzemní vodu a labyrintové chodby opery, kde se fantom mohl dobře skrývat. Lóže 5, divácké místo fantoma, je dnes stále přístupná v prvním patře.