Ocelová značka Gio Pontiho
Gio Ponti navrhl věž pro Triennale v roce 1933 jako lehkou ocelovou konstrukci, která mezi stromy pořád působí téměř nepravděpodobně. Speciální trubky Dalmine, šestiúhelníková geometrie a výška 108,6 m z ní dělají spíš nakreslenou linku než těžký monument. Proto první pohled ze strany od Triennale funguje tak silně.
Od Torre Littoria k Torre Branca
Věž byla otevřena jako Torre Littoria, známa byla také jako Torre del Parco a později po obnově přijala jméno Branca. V roce 1972 se návštěvníkům uzavřela a na začátku 21. století se vrátila do veřejného života, takže dnešní rychlý výjezd výtahem je i příběhem záchrany. Nekupuješ si jen výhled; vstupuješ do milánského objektu, který málem zmizel z návštěvnické zkušenosti.
Co vyhlídka mění
Většina procházek centrem Milána se odehrává na úrovni ulice, mezi kamennými nádvořími, tramvajovými kolejemi a muzejními dveřmi. Krytá vyhlídka tuhle měřítkovou hru rychle převrátí: Castello Sforzesco se změní v plán, Parco Sempione v zelený koridor a novější věže Porta Nuova a CityLife ukážou, jak daleko se město od Pontiho panoramatu 30. let roztáhlo.
Kdo z věže získá nejvíc
Návštěvníci, kteří jsou v Miláně poprvé, získají rychlý orientační bod před hradem nebo Duomem. Ti, kdo se vracejí, uvidí méně samozřejmé panorama než obvyklý výhled z teras katedrály. Rodiny při krátké frontě dostanou rychlou odměnu, zatímco návštěvníci s omezenou mobilitou by si před rezervací měli ověřit přístupové detaily, protože zážitek stojí na kompaktním výtahu a platformě citlivé na počasí.