Monument francouzských dějin a kultury
Už v 5. století n. l. stála na vrchu Sainte-Geneviève křesťanská bazilika. V dalších stoletích byl kostel několikrát přestavěn a sloužil jako místo posledního odpočinku svaté Jenovéfy, patronky Paříže, i merovejského krále Chlodvíka I. a jeho manželky Klotyldy. Po poslední přestavbě ve 12. století n. l. kostel znovu chátral. Když král Ludvík XV. v roce 1744 kvůli nemoci bojoval o život, modlil se ke svaté Jenovéfě a slíbil, že pokud se uzdraví, postaví na historickém vrchu velkolepý kostel. V roce 1755 pověřil Jacquese-Germaina Soufflota přestavbou kostela, která měla také obnovit vážnost křesťanské komunity.
Francouzská revoluce a Panthéon - svědectví převratu
Francouzská revoluce z roku 1789 přinesla radikální změny Francii i světu. Panthéon, původně plánovaný jako kostel Sainte-Geneviève, byl během revoluce proměněn v sekulární mauzoleum. Neměl sloužit jen jako místo bohoslužeb, ale také jako poslední odpočinek významných osobností, které ztělesňovaly ideály revoluce. Přeměna Panthéonu symbolizovala posun od monarchického a náboženského řádu k republice a zdůrazňovala hodnoty svobody, rovnosti a bratrství, které tvořily základ revoluce. Dnes Panthéon zůstává památníkem těch, kteří vydláždili cestu moderní a demokratické společnosti.
Architektura
Architekt Jacques-Germain Soufflot usiloval o propojení klasicismu a inovativních konstrukcí. Jako blízký přítel bratra Madame de Pompadour, milenky krále Ludvíka XV., získal coby tehdy poměrně neznámý architekt zakázku na obrovský kostel ve tvaru řeckého kříže. Korintské sloupy nesoucí majestátní portikus připomínají římskou antiku a dávají budově nadčasovou krásu.
Interiér Panthéonu určuje jasná, otevřená struktura. Křížení lodí a oltářní prostor překlenuje majestátní kopule, zatímco vysoká okna nad hlavní lodí zajišťují bohaté osvětlení. Vnitřní stěny zdobí působivé nástěnné malby a sochařské prvky.
Skutečným vrcholem Panthéonu je bezpochyby jeho monumentální kopule, která utváří pařížské panorama. Kopule má průměr 27 m a spočívá na válcovém tamburu. Kulatý otvor ve vrcholu kopule, oculus, přivádí přirozené světlo a dodává interiéru zvláštní atmosféru.
Hroby v kryptě Panthéonu jsou uspořádány v nikách a přispívají k majestátní náladě místa. Krypta, tedy spodní kostel, se rozkládá pod celou budovou.
Vizionářský návrh Soufflota zajistil Panthéonu pevné místo mezi nejvýznamnějšími stavbami světa, takže může obstát vedle Pantheonu v Římě nebo katedrály svatého Pavla v Londýně.
Fascinujícím architektonickým prvkem je Foucaultovo kyvadlo, které v roce 1851 instaloval francouzský fyzik Léon Foucault. Visí z kopule Panthéonu na 67 m dlouhém lanku a ukazuje rotaci Země. Symbolizuje nejen vědecký pokrok, ale také nezastavitelný pohyb času a vývoje.
Panthéon dnes
Panthéon není jen památkou minulosti, ale hraje aktivní roli i v dnešní Paříži. Jako místo dočasných výstav, koncertů a kulturních akcí je živým centrem, které dál inspiruje a propojuje pařížskou komunitu. Okolí Panthéonu, zasazené do půvabné Latinské čtvrti v 5. obvodu, nejstarší části Paříže, pulzuje studentským životem, knihkupectvími a útulnými kavárnami. Při procházce dlážděnými ulicemi tu ucítíš bohémského ducha i tep města.
Krypta a hrobky Voltaira a Émila Zoly Osobnosti v kryptě
Panthéon je místem odpočinku francouzských velikánů, hrdinů a revolucionářů. Leží tu spisovatelé, vědci a političtí myslitelé. Návštěva krypty je cestou intelektuálními dějinami Francie a poctou těm, kteří svými myšlenkami formovali svět.
Marie a Pierre Curie
Marie Curie byla první ženou, která získala Nobelovu cenu, a obdržela ji hned dvakrát: jednou za fyziku v roce 1903 společně s Pierrem Curiem a Henrim Becquerelem a v roce 1911 za chemii. Práce manželů v oblasti fyziky a chemie položila základy moderní vědy. Po náhodné smrti manžela Pierra se Marie Curie stala inspirací pro další generace vědců, obzvlášť pro ženy, které chtěly rozvíjet své schopnosti. Její sláva rostla i po smrti. Marie Curie se stala národní hrdinkou a ztělesněním vědeckého génia. Životopisy a filmové adaptace vyprávějí o jejím mimořádném životě a mnoha výzvách, kterým musela čelit.
Voltaire
Voltaire, narozený jako François-Marie Arouet (1694–1778), patřil k nejvlivnějším myslitelům, spisovatelům a filozofům evropského osvícenství. Narodil se v Paříži a vynikal pronikavým intelektem, satirickým stylem psaní a neochvějným závazkem k osvícenským hodnotám. Jeho četná díla, včetně Candida a Filosofického slovníku, kritizovala náboženskou netoleranci, politickou svévoli a sociální nespravedlnost. Jeho myšlenky výrazně přispěly k utváření moderních pojmů svobody, tolerance a svobody projevu. Vášnivá obhajoba racionality a rozumu z něj učinila symbol pokroku a klíčovou postavu intelektuálního dědictví 18. století.
Další významné osobnosti (výběr)
Josephine Baker (1906-1975) byla symbolicky uložena do krypty. Byla afroamericko-francouzskou zpěvačkou, tanečnicí a herečkou, stejně jako bojovnicí odboje a aktivistkou za občanská práva.
Victor Hugo (1802-1885), spisovatel a politik.
Jean-Jacques Rousseau (1712-1778), filozof, spisovatel, pedagog, přírodovědec a skladatel.
Émile Zola (1840-1902), spisovatel, malíř a novinář.
Simone Veil (1927-2017), politička, členka Académie française a přeživší holokaustu.