Hagia Sofia

V roce 360 n. l. byla první Hagia Sofia postavena ze dřeva, ale po povstání shořela. Kostel byl poté v roce 415 n. l. znovu vybudován od základů, tentokrát převážně z mramoru, ani ten však nevydržel další vzpouru. Hagia Sofia, jak ji známe dnes, byla dokončena v roce 537 n. l. po pouhých šesti letech stavby a měla se stát největším kostelem světa, což zůstala téměř 1000 let. Kvůli mnoha zemětřesením, která způsobila i zřícení kupole, následovalo několik úprav na zpevnění budovy.

Hagia Sofia byla původně postavena jako řecký pravoslavný kostel, později sloužila jako katolická katedrála. Když Osmané dobyli Konstantinopol, přeměnili ji v roce 1453 na mešitu. Prvky slučitelné s islámem mohly zůstat, jiné byly jednoduše překryty maltou nebo zničeny. Kříže byly demontovány a zvon odstraněn z věže; následovala také stavba prvních minaretů (minaret je vyvýšené stanoviště nebo věž pro svolávání k modlitbě u mešity nebo v její blízkosti) a mihrábu (mihráb je islámská modlitební nika v mešitách, která ukazuje směr modlitby). Už v roce 1453 vznikl na každém boku kostela jeden minaret. V následujících desetiletích přibyly další dvě věže, ale dvě nejstarší byly v roce 1573 zbořeny a nahrazeny novými, takže budovu dnes obklopují čtyři minarety. Byly také instalovány kulaté dřevěné štíty o průměru 7,5 m se jménem proroka Mohameda, které jsou dodnes největší na světě.

Po rozhodnutí přeměnit Hagii Sofii na muzeum a zakázat její užívání jako sakrální stavby zůstala mezi lety 1931 a 1935 uzavřená veřejnosti. V této době byly odkryty některé prvky z dřívějších období, aby lépe vynikly různé etapy dějin Hagie Sofie. Znovu se tak objevily křesťanské mozaiky považované za ztracené a odstranění koberce odhalilo mramorovou podlahu. Od roku 2020 je Hagia Sofia opět mešitou a je otevřená návštěvníkům.

Hagia Sofia je jedinečná nejen svou pohnutou historií: je výsledkem plánu, který neměl vzory a nechtěl nic napodobovat. Současnou podobu navrhli matematici Isidor z Milétu a Anthemios, kteří se soustředili na vybudování obrovské kupole o průměru přes 30 m. Kupole měla korunovat hranatý prostor: světlo vstupující okny rámuje zlatou kupoli tak, že působí, jako by se vznášela, a posiluje symboliku nebe. Měly ji nést pouze čtyři sloupy, což si předtím nikdo netroufl uskutečnit! Výsledkem byla stavba, která posunula technické možnosti své doby na hranici a stala se inspirací pro budoucí mešity po celém světě.