Vznik nového divadla
Když Teatro Regio Ducale, postavené převážně ze dřeva, 25. února 1776 z nevyjasněných důvodů vyhořelo, architekt Giuseppe Piermarini dostal od rakouské císařovny Marie Terezie zakázku postavit nové divadlo. Piermarini vsadil na vysokou funkčnost a využil nejmodernější technická zařízení své doby. Starý kostel Santa Maria della Scala musel ustoupit novému divadlu Teatro alla Scala, které vzniklo v letech 1776 až 1778.
Divadelní večery v té době
Dříve bývalo zvykem scházet se v divadle kolem 18:00 a strávit večer společně u jídla a her. Každá lóže měla zadní místnost, kde se jídlo připravovalo. Teprve později večer začínala divadelní představení, která byla považována za vedlejší; dole na parketu se dokonce mohlo tančit.
Tragický nálet
Poté co bylo divadlo během druhé světové války v noci z 15. na 16. srpna 1943 těžce poškozeno nálety Royal Air Force, následovala obnova. Orchestr se však nenechal zlomit a pořádal koncerty dokonce uprostřed trosek, zatímco publikum sedělo na obyčejných židlích. Dne 11. května 1946 byla La Scala znovu otevřena nezapomenutelným koncertem pod taktovkou dirigenta Artura Toscaniniho. Architekt Mario Botta vedl v letech 2002 až 2004 rozsáhlé restaurátorské a modernizační práce věrné původní podobě. Kvůli zlepšení akustiky a jevištní techniky byla zbourána celá zadní část divadla. Divadlo dostalo také nová sedadla a lóže byly potaženy červeným damaškem.
Vstup do Museo Teatrale alla Scala | Foto: Flickr, Samantha Gass - CC-BY-SA 2.0 Muzeum
Dnes známá budova Museo Teatrale alla Scala pochází z roku 1831 a navrhl ji Giacomo Tazzini jako náhradu za Casino dei Nobili. V roce 1910 se nejvýznamnější milánské osobnosti, včetně umělce Lodovica Pogliaghiho a skladatele Arriga Boita, sešly, aby naplánovaly otevření muzea. O dva roky později bylo muzeum oficiálně otevřeno výstavou sbírky Giulia Sambona. Ve druhém patře muzea se nachází Biblioteca Livia Simoni, založená v roce 1952.
V muzeu Museo Teatrale alla Scala | Foto: Flickr, George M. Groutas - CC-BY-SA 2.0 Choulostivá záležitost
Obchodník se starožitnostmi Giulio Nino -Jules- Sambon dal v roce 1911 do aukce cenné kusy své divadelní sbírky, které by pro budoucí muzeum měly velký význam. Sbírka měla být nabídnuta za 450 000 lir. Italský stát a občanská iniciativa složená z 50 lidí by nejprve musely tuto částku shromáždit. Brzy vyšlo najevo, že vlivný podnikatel J.P. Morgan má o soubor zájem a že by ho Sambon prodal přímo jemu. Díky pověsti Teatro alla Scala však Miláňané dokázali podnikatele od nákupu odradit, a sbírku tak v aukci získali.
Sbírka
Bohatě zdobené sály Museo Teatrale alla Scala vystavují mimo jiné soukromou sbírku Sambona a nabízejí tak hluboký vhled do světa hudby a divadla. K vidění jsou mimo jiné scénografie, kostýmy a obrazy hudebníků a herců. Mezi nejslavnější díla sbírky patří scénérie „Ostrov“ od Maiolina Bisaccioniho, vytištěná v Benátkách v roce 1648. V expozici jsou také bronzové busty Richarda Wagnera a Giuseppe Verdiho. Kromě toho jsou vystaveny i některé hudební nástroje, například obdélníkový spinet.