To je otázka se složitou odpovědí. Na podobu baziliky během více než 120 let stavebních prací nakonec působilo několik architektů. Návrh začal u Donata Bramanteho, který vyhrál soutěž na novou baziliku a chtěl její půdorys založit na obrovském řeckém kříži korunovaném majestátní kupolí podobnou Pantheonu. Bramanteho v roce 1513 nahradila trojice Giuliano da Sangallo, Fra Giocondo a Raffael, i když první dva zemřeli v roce 1515, takže většina práce zůstala na Raffaelovi až do jeho smrti v roce 1520. Jeho nástupce Baldassare Peruzzi zachoval vnitřní strukturu apsid, ale z velké části se vrátil k půdorysu řeckého kříže a odstranil lodě plánované Raffaelem. Antonio da Sangallo mladší potom navrhl plán, který spojoval prvky myšlenek Peruzziho, Raffaela a Bramanteho, a zároveň zajistil zpevnění některých vnitřních architektonických prvků, které už začaly praskat. Michelangelo převzal práci v roce 1547, neochotně a na naléhání papeže Pavla, a připisuje se mu, že dovedl návrh do podoby, kterou bylo možné úspěšně realizovat. Loď a fasádu navrhl Carlo Maderno, který stavbu také prodloužil o loď. Gian Lorenzo Bernini navrhl baldachýn, pavilon nad hlavním oltářem, a upravil původní pilíře Bramanteho na niky se schodišti vedoucími na balkony. Na těchto balkonech byly uchovávány čtyři nejcennější vatikánské relikvie: kopí, které probodlo Kristův bok, Veroničina rouška, fragment Pravého kříže a relikvie svatého Ondřeje, bratra svatého Petra. Navrhl také monument uchovávající katedru svatého Petra, která už byla příliš křehká na používání.
Číst dále.