Tato přehledová výstava sleduje tvorbu Ângely Ferreiry od raných prací z počátku 90. let po novější instalace, videa, fotografie a sochy. Do centra staví její dlouhodobý výzkum koloniálních infrastruktur, historické paměti a forem odporu.
Tato zvuková instalace vázaná na konkrétní místo přenáší volání ledňáčka senegalského do zahrad MAC/CCB a propojuje veřejnou krajinu Belému s koloniálními dějinami a migrací. Tvoří jednu kapitolu pokračující série There's No Place Called Home od Jamese Webba.
Samostatná výstava Franciscy Carvalho vytváří hutný vizuální jazyk z koláží, kreseb, vzorů, textilií, maleb a prací na papíře. Zapojuje také výzkum z Rádžasthánu a Gudžarátu o přírodních barvivech, tvorbě vzorů, kalamkari, ručním blokovém tisku a experimentech se sklem.
Na své první výstavě v Portugalsku proměňuje Neïl Beloufa muzeum v interaktivní prostředí vystavěné jako kapitoly živé počítačové hry. Návštěvníci procházejí objekty, scénami a situacemi řízenými senzory, v nichž se stírá fikce, geopolitika a účast.
Tato retrospektiva se zaměřuje na kresby Marisol Escobar, vystavené spolu se sochami, archivními materiály a filmy Andyho Warhola. Představuje kresbu jako nit, která po desetiletí nesla její politické zájmy, neklid a imaginativní fikce.