Checkpoint Charlie

Oficiální název kontrolního stanoviště byl Checkpoint C a ve fonetické abecedě NATO se písmeno C vyjadřuje slovem Charlie. V rádiové komunikaci se proto hraničnímu stanovišti říkalo Checkpoint Charlie. Název byl tak snadno zapamatovatelný, že se brzy dostal i mimo vojenské prostředí. Existovaly také kontrolní body A a B, tedy Alpha a Bravo. Protože Checkpoint Charlie byl jediným místem, kde mohly spojenecké síly a další cizinci v Berlíně přecházet mezi Západem a Východem, proslavil se po celém světě a dostal se do knih, filmů i televizních seriálů.

V roce 1961 stály u Checkpoint Charlie proti sobě tanky USA a Sovětského svazu poté, co sovětští pohraničníci chtěli zkontrolovat doklady vysoce postaveného amerického diplomata - z amerického pohledu šlo o porušení práv. Napětí opadlo teprve po dni náročných jednání, ale obě strany prý byly připravené tanky skutečně použít. Checkpoint Charlie byl také častým místem výměn vězňů mezi Východem a Západem, a proto inspiroval mnoho špionážních příběhů.

Dnešní strážní budka je replikou originálu z 60. let 20. století. V následujících desetiletích až do pádu Berlínské zdi v roce 1989 však existovalo několik jejích verzí. Poslední strážní budka byla odstraněna během německého znovusjednocení v říjnu 1990 a dnes se nachází v Muzeu spojenců.

Rekonstrukce strážní budky, kterou tu dnes vidíš, představuje americkou stranu Checkpoint Charlie. V někdejším Východním Berlíně, tedy na straně NDR, byla opevnění mnohem rozsáhlejší a složitější: součástí hranice byla strážní věž, zábrany ve tvaru cikcaku, zdi i barák pro kontrolu vozidel. Kontrolní bod v Západním Berlíně nikdy nebyl zamýšlen jako trvalá instituce, proto bylo hraniční stanoviště na straně SRN (Spolková republika Německo) vybudováno jen skromně.

Krátce po konci druhé světové války vznikl globální systémový konflikt. Evropa i celý svět se rozdělily mezi sféru vlivu USA na jedné straně a sféru vlivu Sovětského svazu na straně druhé; období trvající do roku 1989 se obvykle označuje jako studená válka. V poválečném Berlíně, obsazeném čtyřmi spojeneckými mocnostmi světové války, se situace vyhrotila brzy. V letech 1948 až 1949 se Sovětský svaz pokusil dostat celý Berlín do své sféry vlivu a následně město odřízl. Západní mocnosti pak Berlín po dobu jednoho roku zásobovaly potravinami letecky, dokud Sovětský svaz nemusel blokádu bez úspěchu ukončit.

Mnoho lidí se domnívá, že Berlínská zeď byla postavena krátce po konci druhé světové války. Ve skutečnosti vznikla až v roce 1961. Byla postavena na příkaz Sovětského svazu, respektive NDR, a představovala konečnou eskalaci německého konfliktu mezi Východem a Západem, která měla zabránit útěkům do Západního Německa. Zeď nebyla jen symbolem zastrašení. Obklopoval ji takzvaný pás smrti a stráže dostaly rozkaz střílet na uprchlíky. Badatelé se v počtu obětí do pádu zdi neshodují, ale odhady mluví o několika stovkách.

Během téměř 40 let existence Berlínské zdi proběhla řada pokusů o útěk z Východního Berlína, jak podrobně dokumentuje nejen Muzeum Checkpoint Charlie. Mnozí zkoušeli tajné tunely nebo auta se skrytými prostory. Nejspektakulárnější útěk zvládly rodiny Strelzyk a Wetzel s vlastnoručně postaveným horkovzdušným balonem; jejich příběh byl od té doby několikrát zfilmován. Mnoha lidem se to bohužel nepodařilo. Peter Fechter, tehdy osmnáctiletý, zemřel v roce 1962 poté, co ho postřelily východoberlínské pohraniční jednotky a on se nedostal přes ostnatý drát. Jeho smrt vedla k demonstracím v Západním Berlíně a k dalším omezením pro sovětské jednotky ve městě.

Od konce 80. let se studená válka blížila ke konci. Reformní hnutí v Sovětském svazu získala nový impuls s politikou komunistického generálního tajemníka Michaila Gorbačova. V roce 1989 měla i Berlínská zeď vejít do historie. Po nejednoznačně oznámené zprávě o svobodě cestování se obyvatelé Východního Berlína jedné listopadové noci masově vydali ke zdi a v pokojné revoluci ji strhli. Sovětský svaz oficiálně existoval až do roku 1991, ale pádem zdi byl konec studené války zpečetěn. Už v roce 1990 bylo Německo sjednocené. Mimochodem, během studené války byl Berlín skutečně hlavním městem NDR, ale v Západním Německu tuto roli plnil poměrně malý Bonn v Severním Porýní-Vestfálsku. Teprve 3. října 1990 se Berlín znovu stal hlavním městem sjednoceného Německa.