Příběh ukotvuje severoafrický biskup
Septimius Celius Gaudiosus, biskup z Abitiny, se po tlaku Vandalů dostal ve vyhnanství do Neapole a byl zde pohřben mezi lety 451 a 453 n. l. Jeho hrob se stal místem úcty a podzemní pohřebiště se rozšiřovalo právě od tohoto jádra. Návštěva tak má přesný lidský začátek, ne jen anonymní chodby.
Od symbolů 5. století po lebeční portréty 17. století
Na stejné trase přecházíš od freskové a mozaikové symboliky 5.-6. století n. l. k šlechtickým pohřebním kompozicím 17. století, kde lebky a malovaná těla označovaly společenské postavení. Kontrast je ostrý a právě o ten kontrast tu jde. Jen málo podzemních míst v Neapoli ukazuje tak živě takový časový skok.
Přesun v 9. století změnil roli místa
V 9. století n. l. vedla obava z krádeží relikvií k tomu, že ostatky světců, mezi nimi i Gaudiosus, byly přesunuty dovnitř městských hradeb. Katakomba pak prošla fázemi opuštění a pozdějším znovuoživením v 16. století po znovuobjevení mariánské fresky. To, co vidíš dnes, je výsledkem těchto navrstvených přerušení.
Rione Sanità dává návštěvě živost
Tohle není izolovaná zastávka u památky. Vstupuješ přes Basilica Santa Maria della Sanità a cítíš rytmus Rione Sanità, kde se překrývají sakrální prostory, stísněné ulice a místní každodennost. Právě tento kontext na úrovni ulice dělá podzemní návštěvu tak bezprostřední a zapamatovatelnou.