Španělská inkvizice byla jednou z institucí, které založili Ferdinand II. Aragonský a Isabela I. Kastilská, aby ve svých královstvích prosazovali náboženskou ortodoxii a nahradili dosavadní papežskou inkvizici řízenou přímo z Říma. V těchto královstvích platily zákony vyžadující, aby se židovští a muslimští obyvatelé obrátili ke katolicismu, a inkvizice se podílela na dohledu nad těmito konverzemi. Lidé obvinění z hereze byli odsuzováni za předstíranou konverzi, křesťanskou herezi nebo jiný zločin proti římskokatolické nauce a často byli vystaveni mučení. Córdoba byla sídlem jednoho z nejranějších stálých tribunálů španělské inkvizice, založeného v roce 1482, a Věž inkvizice v Alcázaru po několik staletí uchovávala archivy Tribunálu Svaté inkvizice. Mezi lety 1540 a 1700 je v Córdobě uváděno 883 procesů a 8 poprav, skutečná čísla se však považují za nejméně 5 000 procesů a 27 poprav. Nejméně 26 lidí bylo také popraveno „in effigie“, tedy v podobizně. Během autos da fé mezi lety 1701 a 1746 se odhaduje, že celkem 161 lidí bylo popraveno (osobně nebo v podobizně) a potrestáno pokáním. Nemysli si ale, že upálení v podobizně bylo mírným trestem - častým důvodem takové popravy bylo, že oběť uprchla do exilu v zahraničí nebo už zemřela ve vězení. Španělská inkvizice byla nakonec zrušena v roce 1834 po století slábnoucího vlivu a moci a její éra se dnes obvykle připomíná jako období krajní náboženské nesnášenlivosti a pronásledování.
Číst dále.